pondělí 16. listopadu 2009

Vymýcení neštovic navzdory očkování

Není sporu o tom, že za vymýcení neštovic vděčíme očkování. Přesněji, toto tvrzení jsme jakožto široká veřejnost jednoduše pojali za své. Edward Jenner je považován za zakladatele vakcinace proti neštovicím, potažmo za zakladatele vakcinace:

Jeho očkování se za 200 let příliš nezměnilo. Na počátku použil infekci kravských neštovic, kterou přenášel na lidi; z hnisu jejich puchýřů po vakcinaci se sbírala očkovací látka pro další očkovance. Z obav před šířením dalších nemocí (syfilis) se však už později neštovice pěstovaly zejména na tkáních živých telat nebo jiných zvířat.

Později se přemýšlelo, jak celý postup vylepšit do té míry, aby se dala očkovací látka vyrábět průmyslově: k hnisu s infekcí se začaly přidávat sterilizanty/konzervanty, např. glycerol.

Zavádění povinného očkování a zpřísňování zákonů přinášelo do příslušných zemí epidemie doposud nevídaných rozměrů. Lidé očkování odmítali podstupovat, takže úřady očkovaly vysloveně násilím, jinde odpůrci dostávali pokuty, které je ruinovaly natolik, že přicházeli i o dům. Další byli uvězněni, atd. Vojáci, kteří se snažili vyhnout očkování, dostávali trest desítek let těžkých nucených prací. Postupně se ve všech zemích, kde bylo povinné očkování proti neštovicím zavedeno, pro odpor veřejnosti rušilo, načež ubývalo nakažených a mrtvých. Přesto je vymýcení neštovic očkováním oslavováno jako triumf lékařské vědy a na tomto chatrném základu stojí očkování proti ostatním nemocem.

Fotografie 2měsíčního chlapce z Anglie pořízená po smrti způsobené očkováním ve 36 dnech. Jde o závažnou a častou formu fatální vakcinace. Podle dr. Higginse http://www.whale.to/vaccine/higgins_b.html
Fotografie 2měsíčního chlapce z Anglie pořízená po smrti způsobené očkováním ve 36 dnech. Jde o závažnou a častou formu fatální vakcinace. Podle dr. Higginse

Pozn.: zvýraznění v citovaných článcích je provedeno mnou, [text] případně dopsán.
Vakcína proti neštovicím podle Wikipedie

Vakcína proti neštovicím je první vyvinutá vakcína. Proces vakcinace byl objeven v roce 1796 Edwardem Jennerem, který postupoval podle poznatku, že dojičky, které se nakazily kravskými neštovicemi, již nedostávají [(pravé)] neštovice. Před rozšířením vakcinace byla úmrtnost na neštovice vysoká, až 35 %.

[...]

Prvotní vakcinace

[...] Proces vakcinace běžel v celé Evropě a ve Spojených státech; úmrtnost byla blízko nule a vakcinace skončila ve Velké Británii r. 1974. Typická úmrtnost v té době byla 1:1 mil., takže očkování proti neštovicím s vaccinií byl nejnebezpečnější vakcinační program. Díky objevu vakcíny proti neštovicím byla nemoc oficiálně vymýcena v r. 1979. ["Oficiální" propagovaná verze dává k dobru vymýcení neštovic programu očkování a zároveň připouští úmrtí způsobena vakcínami]

Expedice Balmise a jeho spolupracovníků

Expedice (1803) přinesla vakcínu do Španělské Ameriky, Filipín a Číny z pověření Španělské koruny.

[...]

Vakcinace po vymýcení
Vakcína obsahuje vir, který způsobuje podobné onemocnění s lehčím průběhem: kravské neštovice. Vir je pojmenován vaccinia z latinského vacca, což znamená kráva. Očkovací látka obsahuje živý vir, což zvyšuje účinnost, ale bohužel způsobuje závažné komplikace lidem s poškozeným imunitním systémem a zatím -- doposud -- není považována za bezpečnou pro těhotné ženy. Malé, ale pořád významné procento zdravých jedinců rovněž trpí vedlejšími účinky, které v ojedinělých případech vedou k trvalému neurologickému postižení. [...]

Vakcína způsobuje komplikace lidem, kteří se pohybují okolo očkovaných. [...] Nakažení může způsobit postižení kůže, plicní onemocnění a zřídka neurologické onemocnění.

[... převedeno do srozumitelné řeči: v programu, jenž "vymýtil" neštovice, se nepokračuje]

Vaccinia podle Wikipedie

[...] Vir vaccinia je dobře znám pro svou úlohu ve vakcíně, která vymýtila neštovice, čímž se stala první nemocí, kterou věda úspěšně vymýtila. Toto úsilí bylo vynaloženo Světovou zdravotnickou organizací jako Program vymýcení neštovic. [...]

Původ
Vir Vaccinia je blízkým příbuzným, který způsobuje kravské neštovice; historicky byly oba často považovany za jediný (totožný). Přesný původ není znám, ví se tolik, že byl opakovaně kultivován a přenášen mezi laboratořemi mnoho desetiletí. Základní poznatek je, že vir vaccinia, vir kravských neštovic i vir variola (pravých neštovic) mají společného předka. Objevuje se také spekulace, že vir vaccinia byl původně izolován z koně.

[...]

Historie
Původní vakcína proti neštovicím a původ myšlenky očkování byly "kravské neštovice" (odtud latinský název "variolae vaccinae"), jak popsal Edward Jenner v r. 1796. Výraz propůjčil jméno celé myšlence vakcinace. Jakmile se zjistilo, že vir používaný pro očkování nebyl totožný s virem kravských neštovic, zůstalo viru používanému ve vakcíně jméno vaccinia. [...]

Případ proti očkování, Maurice Beddow Bayly, MRCS, LRCP, 1936

[... očkování proti neštovicím v Anglii a Walesu:]

Očkování se stalo povinným v r. 1853 [přesto epidemie 1857-9 zabila 14 244 lidí, druhá epidemie 1863-5 vzala 20 059 životů] a 1871-2, podle Sira Johna Simona, tehdy lékařského úředníka státní rady: 97,5 procent lidí od 2 do 50 let mělo neštovice nebo bylo očkováno. Přesto jen v těchto dvou letech byla hrozivá epidemie neštovic, že 42 084 lidí v Anglii a Walesu z neštovic umřelo.

Od té doby roční poměr očkovaných k narozeným klesal, také díky zákonu z roku 1898, který umožňoval výjimku z důvodu svědomí. Roční úmrtí na neštovice mizelo krok po kroku s tímto poklesem´v proočkovanosti
, jak ukazuje následující tabulka:

ObdobíPoměrná úmrtí neštovice věk 1-5 let
na milión obyvatel
Poměr očkovaných/narozených
%
1861-187047468,2
1891-19002040,5
1920-19250,5128,4

Dr. Louis Parkes, předseda rady Královského zdravotnického institutu, v r. 1922 prohlásil:

"Naše osvobození od neštovic nelze přičítat vakcinaci, ale z velké části za něj vděčíme preventivním opatřením v přístavech, izolování případů v nemocnicích a v krocích, které přinášejí kontrolu nad osobami, které byly vystaveny infekci."

V r. 1875 vstoupila v platnost reforma "Public Health Act" týkající se hygieny a hlavní hygienik Chadwick sesbíral důkazy ze všech orgánů, které jednaly v souladu s nařízeními, aby mohl učinit závěr, že všechny nakažlivé nemoci vznikají v souvislosti se špatnou hygienou a jsou tak její odplatou."

Velmi dobrým příkladem převahy reformy nad vakcinacemi je město Leicester; během nekolika let před epidemii 1871-2, kdy město přišlo o 346 životů (více, než umřelo za celých 20 předchozích let), 90 procent nově narozených bylo očkováno. To obyvatelům města otevřelo oči a od té doby poměr očkovaných rapidně klesal až do r. 1934, kdy byl jen 2,9 procent u nově narozených.

Tehdy Dr. Killick Millard, sám zastánce vakcinace, uvedl ve své Zprávě z r. 1934: "Leicester, který je v podstatě zbaven vakcinace novorozenců, vytvořil 'kontrolní experiment' vůči zbytku země. Myslím, že je třeba připustit, že prošel testem úspěšně. V průběhu 50 let (1885-1934), kdy bylo od povinného očkování novorozenců upuštěno, měli pouze 53 úmrtí z neštovic a v posledních 30 letech (1905-1934) zde byla pouze 2 úmrtí.
V posledních 50 letech byla proočkovanost dětí 8,5 a v posledních 10 letech se snížila na 4,6 %." Dr. Millard dále ve Zprávě z r. 1926 tvrdí, že další nevakcinovaná města vykazují obdobné výsledky, přičemž závažná propuknutí neštovic nastala v městech jako Sheffield, která spoléhala na vakcinaci a opomíjela hygienu. [...]

Očkování -- skrývané skutečnosti, Ian Sinclair (1992)

O autorovi: Poté, co byl jeho syn hospitalizován krátce po prvním očkování v r. 1985, Ian Sinclair strávil 6 následujících let výzkumem očkování a odkryl ohromná množství vědeckých a lékařských důkazů zřetelně dokazujících, že vakcíny nemají roli v ústupu infekčních onemocnění, nejsou ani účinné, ani bezpečné.

V Německu v letech 1870-1871 více než 1 mil. lidí mělo neštovice a 120 tisíc z nich umřelo. 96 procent bylo očkovaných. [...]

Před převzetím správy Filipín Spojenými státy v r. 1905, úmrtnost na neštovice byla okolo 10 %. V roce 1905 po uvedení systematického vakcinačního programu vnuceného Spojenými státy nastala epidemie, kdy úmrtnost byla mezi 25 a 50 % v různých částech soustroví. 1918-1919 s více než 95 % populace očkované vznikla nejhorší epidemie v historii s úmrtností 65 %. Nejvyšší úmrtnost byla v hlavním městě Manile, tj. v nejdůkladněji proočkované oblasti. Nejmenší procento bylo na Mindanau, tj. v nejméně očkované oblasti, s ohledem na výjimky skrze víru. Dr. V. de Jesus, ředitel Úřadu pro zdraví sdělil, že epidemie 1918-1919 vedla k 60 855 úmrtím. [zavedení očkování zvýšilo úmrtnost z 10 na 65 procent ...]

V Japonsku v r. 1885, 13 let poté, co bylo uvedeno povinné očkování v r. 1872, vstoupil v platnost zákon požadující revakcinaci každých 7 let. Mezi roky 1886 a 1892 bylo v Japonsku zaznamenáno více než 25 mil. revakcinací. Nicméně během tohoto období Japonsko mělo 156 175 případů neštovic s 38 979 úmrtími, což představuje úmrtnost 25 procent. V r. 1896 japonský parlament vydal další akt požadující, aby každý obyvatel byl revakcinován každých 5 let. Mezi lety 1889 a 1908 bylo 176 611 onemocnění neštovic s 47 919 mrtvými -- úmrtnost 30 procent. Úmrtnost převyšuje statistiky oproti před-vakcinační době, kdy nikdo nebyl očkován.

Stojí za to poznamenat, že Austrálie ve stejné době, jedna z nejméně očkovaných zemí na světě proti neštovicím, měla pouze 3 případy za 15 let, v porovnání s Japonskem s 165 775 případy a 28 979 mrtvými během pouhých 6 let povinného očkování a přeočkování.

V článku "Vakcinace v Itálii", který se objevil v časopise New York Medical Journal, červenec 1899, profesor Charles Rauta, Univerzite v Perguii, Itálie, píše: "Itálie je jedna z nejlépe proočkovaných zemí na světě, ne-li vůbec nejlepší. 20 let do roku 1885 byl náš národ očkován na úroveň 98,5 %. Přesto epidemie neštovic, kterou jsme viděli, byla natolik úděsná, že se jí nic nevyrovná z doby, kdy očkování nebylo uvedeno. V roce 1887 jsme měli 16 249 mrtvých z neštovic; v roce 1888 jsme měli 18 110, a v roce 1889 131 413."

[...]

Je několik způsobů jak mohou být statistiky manipulovány nebo falšovány za účelem vyvolat dojem, že vakcíny fungují. Běžná a často používaná technika je re-diagnóza. Znamená tolik, že má-li pacient charakteristické příznaky nemoci, ale je proti ní očkován, doktor diagnostikuje jinou nemoc. Národní antivakcinační liga v Británii poskytla dostatek důkazů tohoto druhu ve své literatuře. Např. dětské neštovice nejsou podle lékařských odborníků fatální onemocnění. Přesto, "Ve třiceti letech až do r. 1934, 3 112 lidí má uvedeno plané neštovice jako příčinu smrti v Anglii a Walesu." Pravda je, že tito lidé ve skutečnosti zemřeli na (pravé) neštovice, proti kterým byli dříve očkováni. S ohledem na statut vakcín byla jejich úmrtí přičteny planým neštovicím. [...]

George Bernard Shaw, proslulý básník a také horlivý propagátor zdravého žití jednou poznamenal: "V průběhu poslední významné epidemie na přelomu století jsem byl členem zdravotního výboru v Londýnském obvodu a naučil jsem se, jak je kredit vakcinace udržován statistikami: všechny přeočkované případy neštovic se diagnostikují jako ekzém, varioloid nebo cokoliv -- vyjma neštovic."

Očkování proti neštovicím

[...]

Pak, stejně jako dnes, bohatí diktovali veřejnou politiku spíš, než by veřejnost vyjadřovala potřebu nebo přání diktovat veřejnou politiku. Jedině touto cestou Jenner [autor vakcíny] získal přijetí -- strašením bohatých lidí. Pak šel experimentovat na chudých. Jenner zanechal bezútěšnou stopu kudy prošel. V roce 1840, mnoho jeho barbarských praktik bylo zakázáno v mnoha zemích, aby se povolily později zpět jen pro zisk na konci 19. století.

Zrození zisku
S povinným očkováním přichází povinný zisk. Jenner dal lékařskému průmyslu to co potřeboval, aby se stal vzkvétajícím obchodem. Vakcína proti neštovicím umožnila průmyslu získat obojek nad populací prostřednictvím mandátu od úřadů a děsící taktiku "pokud nebudete očkovat, vaše dítě dostane neštovice a zemře!" Kteří rodiče by chtěli, aby se to stalo? Tím, že si hráli s hysterií mas, lékařská komunita (financovaná výrobcemi léků) byla schopna donutit generaci za generací k vakcinaci.

[...]

Shrnutí:
  1. Byli a jsme učeni tomu, že neštovice byly vymýceny očkováním, tento názor je proto všeobecně předjímán.
  2. Na očkování proti neštovicím stojí celý očkovací průmysl, neboť z něj učení vychází.
  3. Historické zdroje dokládají, že právě tam, kde se zavedlo (povinné) očkování proti neštovicím, se rozmohly epidemie rozměrů dříve nevídaných, platí i pro úmrtnost.
  4. V Anglii v oblasti města Leicester, kde se na rozdíl od zbytku země pod tlakem veřejnosti neočkovalo, měli při epidemiích zdaleka méně nemocných i výrazně nižší úmrtnost. Obdobné zkušenosti pocházejí i z jiných měst, kde se neočkovalo.
  5. Odpor veřejnosti postupně v jednotlivých zemích vynutil zrušení povinného očkování. Od té doby neštovice začaly ustupovat.
  6. Úřady poté propagovaly před veřejností očkování pomocí vzdělávání, strašení a nátlaku.
  7. Za skutečný důvod ústupu neštovic (a jiných infekčních nemocí) jsou uváděny pokroky v hygieně, dostatek jídla, ap.

Žádné komentáře:

Okomentovat